Parkour vychází z přirozené metody (méthode naturelle). To znamená, že uplatňuje rozmanité pohyby. Hlavní je ovšem uvědomit si, že pokud chci být dobrá parkouristka nebo parkourista, musím začít na sobě pracovat.
Důležitou zásadou začínajícího parkouristy je pokora. Je důležité si uvědomit, že některé skoky není možno začít provádět během 14 dní, zvlášť, když máte problém udělat kotoul vpřed, běh znáte jen z displeje telefonu a pro výstupy z MHD využíváte zásadně eskalátory.
Síla, je schopnost, kterou je musíte rozvíjet. Každým dnem! Zkušené trenérky a trenéři na sobě pracují neustále. Chcete trénovat parkour. Kolik kliků, dřepů, angličáků, sed-lehů jste dnes udělali?
One is never. Parkourová zásada, která se neuplatňuje pro "potvrzení skoku", ale také pro stereotypní opakování, které má za následek zapamatování pohybu. Je důležité proto umět pracovat s motivací.
Parkour se řadí mezi vysokozátěžové sporty. Pokud bychom mluvili o přirozené metodě, je to něco jiného. V parkouru dochází k přetěžování kolenních kloubů a v případě zapojení rotačních prvků i torzím.
Z toho vyplývá, že parkour není úplně pro každého. Ale když bude mít jedinec silnou motivaci, může se přípravou k parkouru dostat.
Parkour není vhodný pro děti. Pokud některé kurzy začínají od 6 let, jedná se spíše o "přípravné kurzy". Rodiče by se měli mít na pozoru v případě, kdy některé firmy nabízí parkour od 4 let! To rozhodně pro dítě není zdravé. Některé spolky mají dolní hranici 9 let, kdy jsou děti schopné pochytit techniky pohybů.
Tedy skoro kdekoli. Důležité je uvědomit si, jestli svým tréninkem nevadíte okolí. A nyní mluvíme o čerstvě bíle natřených zdech nebo plechových střechách.
Kde mě nechtějí, s pokorou odejdu. V parkouru je třeba si uvědomit, že ne vždy trénujeme na sportovištích. To znamená, že se často nacházíme na něčím pozemku nebo něčím majetku. Proto vás žádáme, respektujte vlastníky objektů a zbytečně se nepouštějte do hádek. Pamatujte, že jste vizitka všech parkouristů.
Pokud vám nestačí zídky, kameny, stromy, kontaktujte některý z parkourových klubů a dozvíte se, kde lze trénovat. A třeba se zapojíte i do tréninku s nimi.
A pokud hledáte unikátní databázi spotů, podívejte se sem.
Parkour se řadí mezi živnosti vázané. A to znamená, že pro provozování parkourových lekcí či kroužků za úplatu musí mít firma/klub speciálně proškoleného trenéra. Pokud tomu tak není, může se dopouštět neoprávněného podnikání. V souvislosti s parkourovým boomem nabádáme rodiče, aby si ověřili, zda ten, který trénuje jejich dětí má osvědčení. Ne každý, kdo umí skočit salto, bude učit děti bezpečně.
Jiná pravidla platí pro tréninkové skupiny, tj. skupinu nadšenců, kteří na sobě makají, eventuálně natáčí videa.
Chcete vědět, kde trénují certifikovaní instruktoři, v jejichž klubech máte zároveň zajištěno pojištění v rámci členství u ČAPk? Klikněte do mapy.
Původní myšlenka, že parkour je nesoutěžní pohybové umění, padlo se soutěžemi typu Art of Motion. Tyto typy soutěží jsou ale spíše komunitního rázu, kdy si vyměňují závodníci mezi sebou zkušenosti.
Velikým překvapením bylo, kdy dlouholetý odpůrce soutěžení a de facto zakladatel moderního parkouru David Belle začal jednat se Světovou gymnastickou federací o zařazení parkouru mezi olympijské sporty. Vzhledem k tomu, že se v parkouru citíme jako ti, kteří udržují parkourové myšlenky, Česká asociace parkouru má nastavený vlastní soutěžní systém.
Ve světě najdeme ještě řadu dalších soutěží. Legendární závod na Santorini snad netřeba představovat. Svým způsobem se dá za parkourové závody považovat i Ninja Factor.
